Anežka Straková: Jsem spíš umělec než technik

Dobrý den, Anežko, mohla byste našim čtenářům představit, na čem v současné době pracujete?

Dobrý den, věnuji se fenoménu camera obscura, což je primitivní fotoaparát, na který vznikaly vůbec první fotografie. Není to žádná složitá technologie, ale prakticky jen tmavá krabička s malým otvorem, kterým proudí světlo a dopadá na světlocitlivý film. Vyrábím si takové camerky doma z různých atypických předmětů všech možných tvarů. Pracuji na souboru fotografií z cest focené na autentické fotoaparáty, které si vyrábím přímo v konkrétních destinacích z předmětů, které mi přijdou pro danou lokalitu typické. Dále pracuji na knize o cestování, která bude ilustrovaná akvarely a fotkami z obscury. Také vystavuji, přednáším, maluji, navrhuji filmové sety a kostýmy.

Dobrou zprávou pro nás, milovníky analogu, je vaše přednáška na jarním FotoŠkoda FESTu. Co jste si přichystala pro své kreativně naladěné diváky?

Ano, moc se na ni těším. Přednáška bude zaměřena na cestování s camerou obscurou. Představím divákům své fotoaparáty a místa, která se mnou projely. Spíše než technicistní, bude beseda o hravosti a experimentování s filmem. Také ukážu, jak si takový fotoaparát vyrobit a jak s ním pracovat.

Chci na přednášku

^©Anežka Straková
 

Budeme se moc těšit, o něčem podobném člověk věru neslyší každý den! Jak jste se k výrobě obscur vůbec dostala? Fotografii jste se věnovala na střední škole, nebo je za tím jiný příběh?

Přestože se fotografii věnuji od dětství, nikdy jsem ji nestudovala. Mám za sebou střední uměleckou školu v Jablonci (obor Grafický design) a DAMU – katedru Scénografie. To je obor, kterým se dnes primárně živím a je ze mě filmový architekt. K fotografii mě přivedla moje maminka. Byla součástí Libereckého fotoklubu 7.65, se kterým tvořila a vystavovala. Jako dítě mě učila ve fotokomoře a darovala mi svůj analog. Asi v 10 letech mě přihlásila na fotokroužek, kde jsem se naučila nejen pracovat se clonou a časem, ale i vyrábět cameru obscuru. Od té doby se tomu věnuji.

V 18 letech jsem si koupila svoji první digitální zrcadlovku a na chvíli se od analogu vzdálila. Vždycky mě bavila umělecká fotografie – netradiční úhly, barvy, kompozice a pohyb. V 19 jsem nafotila sérii fotografických abstrakcí, které jsem vystavovala na dvou samostatných výstavách. Hodně cestuji a zrcadlovku jsem tahala všude s sebou, abych zaznamenávala život v jiných končinách. Nechtěla jsem však fotit dokument, ale spíše pocitově a umělecky zaznamenávat svoje zážitky. Kromě fotoaparátu jsem s sebou vždycky vezla barvy (akvarel) a malovala v plenéru takové malé pohlednice přímo na místě. Vznikaly zábavné, rozpité a originální vzpomínky.

To stejné jsem chtěla od fotografií, ale nedokázala jsem najít tu správnou formu, pořád jim něco chybělo. A tak jsem si vzpomněla na cameru obscuru. První jsem si vyrobila pro cestu do Vietnamu a z výsledku jsem byla nadšená, přesně to jsem hledala. Fotky z pinhole připomínaly moje malby svou mlhavou atmosférou, dokonalou nedokonalostí a výraznou barevností. Měly to úžasné „cosi“, které jsem do té doby postrádala. Našla jsem svůj ideální vyjadřovací prostředek a začala ho více zkoumat. Má první camera na film byla vyrobená z krabičky od sirek, což je klasický model, na kterém se lze princip krásně naučit. Projela jsem s ní 35 zemí a když už jsem s ní uměla natolik, že se mi z 36snímkového filmu povedlo prakticky všech 36, rozhodla jsem se to posunout dál. Začala jsem pro své fotoaparáty volit stále bizarnější předměty jako například slupku od banánu, bagetu, mušli či jablko. Vybírala jsem věci typické pro destinaci, ve které jsem zrovna byla se snahou vytvořit naprosto autentický záznam. Co může být autentičtější něž fotit domorodce a místní přírodu na předmět z toho daného místa?

Jistě, o autentičnosti a originálnosti výsledných snímků nemůže nikdo pochybovat. Maximálním stupněm vašeho přístupu by bylo, kdyby fotky někdo z místních i nafotil!

^©Anežka Straková
 

Přiznávám se, že jsem do oboru homemade foťáků kdysi trochu fušovala, líbil se mi ten snový nádech snímků a kreativita procesu, ale nedosáhla jsem příliš úspěšného výsledku a to jsem zkoušela úplně jednoduché přístroje z přesných, hranatých a hlavně změřitelných sirek. Když si prohlížím vaše portfolio na Instagramu, vidím, že používáte předměty, které jsou kulaté, mokré, drobivé… Kolik neúspěšných pokusů máte za sebou?

Musím zaťukat, ale mám zatím dobrou úspěšnost a z každého vyrobeného fotoaparátu se vždy něco povedlo. Většinou je to tak polovina filmu, někdy 80 %, ale i se mi stalo, že vyšly pouze dvě fotografie.

Jsou podle mě takové dvě hlavní cesty, jak s camerou obscurou pracovat. Buď si vyrobit jednu a tu si ladit do dokonalosti, nebo zkoušet pořád nové předměty i naprosto nevhodné a posouvat hranice proveditelnosti. Druhá cesta mě baví víc. Já jsem spíš umělec než technik a baví mě si s fotografickým médiem hrát.

Potkala jste předmět, který vás „pokořil“ a prostě použít nešel?

Několikrát jsem na sociálních sítích dostala komentář typu „foť radši mobilem“. Řekla jsem si proč ne a vyhrabala starou Nokii s cílem vyrobit si foťák ze starého telefonu, abych „fotila mobilem“. Bohužel jsem narazila na legendární nerozbitnost starých telefonů a nebyla schopna do Nokia vyvrtat díru. Musela jsem proto zvolit jiný (mladší) model a Nokia zůstala nepokořena.

Tak to jste mě překvapila, vlastně jsem čekala, že jste všechny své nápady dotáhla. Starý telefon Nokia je však legendou, kterou nepokoří nikdo a nic.

^©Anežka Straková

Vidím, že ráda cestujete, vyrábíte své camery, z toho, co zrovna potkáte, nebo je lepší alespoň lehká příprava předem? Zvládáte již výrobu díky svým zkušenostem od oka, nebo se jedná o proces napínavý a s nejistým výsledkem?

Na každou cestu přibalím do zavazadla základní vybavení potřebné k výrobě: filmy, prázdné cívky, nůžky, jehlu a černou lepenku. To se v cizině těžko shání a je lepší si to přivést. Avšak to nejdůležitější – samotné tělo fotoaparátu – hledám většinou na místě. Výrobu i samotné focení mám již v oku. Výrobu zvládnu prakticky poslepu a expozici si neměřím, ale odhaduji. Já jsem prostě duší umělec a kdybych z focení udělala matematiku, přestalo by mě bavit.

Jak dlouho se projektu chcete ještě věnovat? Cítíte, že s vámi bude „do konce života“, nebo toužíte zajít ještě dál? Jedná se o nevyčerpatelnou studnici inspirace? 

Myslím, že dokud budu mít kam projekt posouvat bude mě stále bavit. Camera obscura se stala jednou z mých zásadních vyjadřovacích prostředků a předpokládám, že jím ještě dlouho bude.

^©Anežka Straková

Vnímáte rozdíl v kreativním procesu mezi prací s camerou a např. tvorbou akvarelů, kterým se také věnujete?

Akvarel a fotografie z pinhole vnímám jako stejný jazyk. Přestože proces je rozdílný, navzájem si tyto dvě techniky rozumí a krásně se doplňují.

Na závěr bych se ráda věnovala vaší nejnovější výstavě camera obscura bez hranic, která začala 4. 4. 2024 v Galerii Rock Café. Mohla byste nám říct, na co se můžeme těšit?

Tato výstava je soubor složený ze 36 fotografií (stejný počet snímků jako má film) z několika zemí na různé fotoaparáty. Vystavuji jak fotografie, tak samotné obscury. Ke každé dvojici fotografií je přiložený i snímek fotoaparátu s krátkým popisem, aby divák vnímal dílo v kontextu. Celý proces od volby předmětu po výrobu pinhole, focení a vyvolání výsledku je pro mě stejně podstatný. Z toho důvodu jsem se rozhodla vystavit všechno, tedy jak výsledky i modely. Mám z té výstavy ohromnou radost a budu moc ráda, pokud se přijdete podívat.

Určitě na výstavu ráda zajdu! Děkuji moc za rozhovor, rozhodně jste mě na další pokusy s pinholkami příjemně naladila.